středa
10. prosince 2014
19:00 hod.
CELÝ PROGRAM prosince 2014

Jiří Stránský

Beseda. Pan Jiří Stránský je prozaik (mj.Zdivočelá země), básník, filmový a televizní scénárista, dramatik a překladatel z angličtiny, politický vězeň, jenž dlouhá léta nesměl publikovat.

Jiří Stránský se narodil 12. srpna 1931 v protikomunisticky a protifašisticky zaměřené rodině advokáta šlechtického původu, rytíře Karla Stránského. Otec byl veřejně činný v České obci sokolské. Matka, absolventka divadelní konzervatoře, byla dcerou ministerského předsedy a později předsedy poslanecké sněmovny, jednoho ze zakladatelů a předáků agrární strany Jana Malypetra. To od ní zdědil Jiří svůj vztah ke čtení a literatuře. Jiří Stránský byl od roku 1939 členem skautingu (jeho příbuzným byl zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík). Od roku 1942 studoval na pražských gymnáziích, ve čtrnácti letech se jako spojka zapojil do květnového povstání 1945 a získal Vyznamenání za vojenské zásluhy 2. stupně jako nejmladší účastník odboje. V roce 1946 absolvoval tříměsíční studium na anglické škole v Chateau d´Oex ve Švýcarsku, o rok později se zúčastnil světového skautského jamboree poblíž Paříže.

Nedlouho před maturitními zkouškami, v dubnu 1950, mu bylo znemožněno ukončit studia. Byl krátce zaměstnán jako tesař v zeměměřičském ústavu ve Štěkni u Putimi, od srpna 1950 pak v plakátovém a tiskovém oddělení pražského reklamního podniku Čedok – Propag. V létě 1952 byla zkonfiskována vila Stránských na Hanspaulce a rodina vystěhována z Prahy. Otec byl již za války vězněn v Osvětimi a znovu byl zatčen hned na podzim roku 1948. V roce 1950 byl zatčen i Stránského bratr Jan.

Na podzim 1952 narukoval Jiří Stránský k PTP v Ralsku a dále v Janovicích nad Úhlavou. V roce 1953 byl zatčen, falešně obviněn ze špionáže a odsouzen za velezradu na osm let vězení. V Praze na Pankráci se seznámil s uvězněnými katolickými spisovateli Františkem Křelinou, Josefem Knapem a Janem Zahradníčkem, což bylo určujícím momentem pro jeho psaní. Právě zde se rozhodl být spisovatelem. Již ve vězení začal ilegálně zapisovat drobné události, z nichž pak po návratu domů sestavil povídkovou knihu “Štěstí” (1968, vzápětí zakázána). Prošel řadou věznic – Ilava na Slovensku, sběrný tábor Vykmanov v Jáchymově, ruční těžba uranu v táboře Svatopluk u Horního Slavkova, vězeňský tábor Vojna u Příbrami. Po účasti na protestní stávce a hladovce byl deportován do tábora Bytíz, kde se poznal se Zdeňkem Rotreklem a K. Peckou. Po důlním úrazu a přeřazení k práci na haldě tu napsal cyklus básní “Za plotem” (1999). Byl propuštěn na amnestii v květnu 1960.

Když se vrátil z vězení, oženil se s dívkou Jitkou, která za ním celé ty roky jezdila. Narodil se jim syn Martin a dcera Klárka. Strana a vláda mu tehdy nedovolily živit se jinak než jako dělník – betonář a kopáč na čističce vody v Praze – Tróji u pražských Vodních staveb. Poté pracoval na stavbě plaveckého stadionu v Podolí jako železář. Publikoval od roku 1962 – v Mladém světě, Plamenu, Světě v obrazech. Povídkou “Vašek” (“Volové”) uveřejněnou v Mladém světě (1962) na sebe upozornil režiséra Martina Friče a koncem roku 1963 se stal jeho asistentem režie. Později pracoval jako pomocný režisér u režiséra Hynka Bočana. Z politických důvodů však nebyl přijat do stálého pracovního poměru. Od roku 1965 proto pracoval jako čerpadlář u benzínové pumpy a zároveň externě spolupracoval s dramaturgií Televizní filmové tvorby a Filmovým studiem Barrandov (1968).

Po srpnu 1968 se rozhodl pro exil. Z dovolené v Jugoslávii odjel do Rakouska a poté do Francie, avšak vrátil se a dál pracoval u benzínových pump. Navázal dramaturgickou a scénáristickou spolupráci s divadlem Semafor, v prosinci 1973 byl ale znovu zatčen a na podzim 1974 odsouzen pro údajné nedovolené machinace. “Trest” podstoupil v Bělušicích u Mostu a na plzeňských Borech. Protože měl v občance napsáno, že je scénárista, směl ve vězení psát. Jako soustružník plnící normy mohl Jiří Stránský posílat také domů čtyři stránky týdně. Dvě z nich pokaždé patřily “povídačce” pro dceru Klárku a jedna synovi Martinovi – příběh o stejně starém klukovi, který ve vřavě války Severu proti Jihu hledá tátu. V prosinci 1975 byl Stránský podmínečně propuštěn. Pracoval jako kulisák, později příležitostně i jako režisér ve Státním souboru písní a tanců (“Hádání, hraní, milování”, 1978). V roce 1986 se stal jevištním mistrem a v roce 1989 vedoucím dopravy.

Pak přišla sametová revoluce a Jiří Stránský začal po dvacetileté přestávce znovu publikovat (Literární noviny, Listy, Akord, Tvar, Lidové noviny, Telegraf, Prostor aj.). V roce 1990 se rozhodl pro svobodné povolání, ale již v létě téhož roku řídil práci zahraničního oddělení Českého literárního fondu. V roce 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra PEN klubu (dnes České centrum Mezinárodního PEN klubu), kterému předsedá do současnosti. Pod jeho vedením se v roce 1994 v Praze uskutečnil Světový kongres této spisovatelské organizace. V roce 1995 obdržel jmenování do Rady Národní knihovny, jíž pak předsedal tři roky.

V roce 2011 na Valném sněmu Junáka v Kolíně obdržel Jiří Stránský za dlouholetou práci pro skautské hnutí, za život podle skautského slibu a zákona a za celoživotní příklad ostatním nejvyšší skautské ocenění – řád Stříbrného vlka. V roce 2013 byl oceněn Cenou Josefa Škvoreckého za čtyři řady seriálu Zdivočelá země.[1]

Dílo

  • Za plotem, psáno ve vězení (1953 – 1960) publikováno 1999 (básně)
  • Štěstí, 1969, soubor povídek, drtivá většina výtisků byla zabavena a zničena. Kompletně vydáno až v r. 1990
  • Zdivočelá země, 1970, próza o osidlování pohraničí a jeho drancování po vyhnání sudetských Němců. Zfilmováno 1997
  • Aukce, 1997 pokračování Zdivočelé země, které končí rokem 1989
  • Přelet, 2001
  • Povídačky pro moje slunce, 2002
  • Tichá pošta, 2002
  • Povídačky pro Klárku, 2004
  • Perlorodky, 2005
  • Srdcerváč, 2005 - kniha rozhovorů ve spolupráci s Janem Lukešem.
  • Stařec a smrt, 2007
  • Oblouk, 2009 – generační román
  • Tóny, 2012 – novela

Povídky

  • Náhoda, 1976
  • Vánoce, 1976
  • Přelet, 1976
  • Dopisy bez hranic (Lasica, Stránský), 2010

Hry

Filmy podle námětů Jiřího Stránského


Online předprodej u našich partnerů:

www.evstupenka.cz

důchodci 50, středoškoláci 30

6-stransky-3.jpg5-index.jpg