PayaNoia+Seven

Kapela PayaNoia je autorským počinem Páji Táboříkové. Známé bubenice ze souborů 5P Luboše Pospíšila nebo Schodiště a také firemní hráčky Mapex, Anatolian. Objevila se také po boku známých matadorů jako např. Plastic People Of The Universe, Vladimíra Mišíka, na pódiu se dále potkala s Radimem Hladíkem, nebo Davidem Kollerem a mnoha dalšími.
V kapele PayaNoia se nám tato bubenice ale představí také jako pěvecká frontwoman, nebo klavíristka. V dubnu tohoto roku vyšla v produkci slavného bubeníka
Štěpána Smetáčka (Wanastovi Vjecy, Aleš Brichta, NTS, Janek Ledecký,.....; který zde mj. nahrál kytarové party) u nakladatelství Galen debutová deska. Pája T. se zde představuje v naprosto odlišné podobě, než jste zvyklí z působení v jejích stávajících či bývalých kapelách. Slovo "pop" zde přestává být po česku hanlivým a často se v rockovém kabátě s jasným a naléhavým zpěvem ponoříte do nového pop-rockového stylu. Zážitkem je nejen sama podívaná na produkci kapely ale také velká přednost nového alba a tím jsou vynikající české texty.

Nové album nám autorka přijede představit se svou kapelou složenou: Pája Táboříková (ds,pno, voc); Dave Mendez (bass; Janek Ledecký); Jakub Homola (ds, gt; Hromosvod, dříve Kingsize, Vilém Čok, Chameleon,..); Ondřej Tyleček (violoncello; Underground Superstar, dřive Swan); Edita Čechová a Jana Burášová (voc; Janek Ledecký). Jako host vystoupí sám producent Štěpán Smetáček.

Večer dále vystoupí mladoboleslavská pop rocková kapela Seven, pramenící částí také z Jablonce n. Nisou. Z kapelou PayaNoia je úzce spjata a sice proto, že její baskytarista Josef "Jožin" Bursa natočil na desku basové linky a dále se v jeho maršovickém studiu B.O.S.S. nedaleko Jablonce n. Nisou natáčela zásadní část desky.
www.iseven.cz a www.payanoia.cz

Rozhovor Páji s Jaroslavem Špulákem:
PayaNoia: Něco se stalo, ale jde se dál
Pája Táboříková je známá hlavně jako bubenice, která od své soupravy žene kupředu například skupiny 5P Luboše Pospíšila nebo Schodiště. Nedávno ale přišla s novým a velmi ambiciózním projektem. Jmenuje se PayaNoia, ona v něm skládá písničky i texty, zpívá, hraje na piano a samozřejmě na bicí. Na světě je i stejnojmenné album s jedenácti původními skladbami.

Jaké ambice se svou kapelou máte?
Protože zatím není moc známá, je to zdánlivě outsider mezi těmi, s nimiž vystupuji. Začali jsme teprve nedávno. Pro mě je to ale naprosto zásadní záležitost, mé miminko. Mám s ní velké plány. Podařilo se mi dát dohromady skvělé muzikanty i lidi, kteří mají na tuhle kapelu čas a chtějí ho do ní investovat.
Přestože jsem neustále bubnovala u nějakých skupin a projektů, vždycky jsem měla sen mít vlastní a hrát a zpívat své písničky. Dlouho se to nedařilo, několik neautorských pokusů ztroskotalo. Potom se do toho ale vložil bubeník Štěpán Smetáček, který hraje mimo jiné ve skupině Wanastowi Vjecy, a začal mě tlačit k tomu, abych udělala něco smysluplného vlastního. Vyhrabala jsem ze šuplíků všechno, co jsem v nich měla nastřádané, a současně jsem začala dělat vlastní věci. Vedlo to k desce, která nedávno vyšla.

Jaká přesně byla Smetáčkova role?
Byl producentem desky. Na první demosnímky natáčel kytary, a přestože chtěl sehnat kytaristu, který by party nahrál, nakonec jsem ho přesvědčila, aby je na desku natočil on. Na oplátku mě zase přinutil zvyknout si zpívat i za bicí soupravou. Na koncerty s námi ale nejezdí, protože je dost vytížen.

Jak dlouho skládáte vlastní písničky?
V podstatě od chvíle, kdy jsem začala hrát na piano, tedy od druhé třídy základní školy. Hrozně jsem se s tím nástrojem skamarádila a dodnes je to něco jako má pravá ruka, vlastně levá, jsem totiž levák.
Všichni mě znají jako bubenici, ale cokoli potřebuji složit nebo vymyslet, vzniká u piana. Umím hrát ještě trochu na kytaru, tou si pomáhám. U bicích by se těžko skládalo.

Zdá se, že texty vašich písniček jsou odžité. Je to tak?
V zásadě ano. Jejich psaní ale neberu až tak vážně, protože kdyby to tak bylo, asi bych se zbláznila. Je v nich láska, zklamání, naštvání, ale také postoj, že se něco stalo, ale jde se dál. Myslím si, že se na své životní bolístky umím dívat s nadhledem. V textech ale jsou.
Přitom jste spíš pozitivní člověk.
Mám ráda legraci, vtipy, mejdany. To mi umožňuje osobní texty odlehčit.

Lze říct, že se vaše písničky pohybují v oblasti pop rocku. Omezujete se žánry?
Vůbec ne, styly mi jsou jedno. Dokonce začínám být čím dál tím alergičtější na to, jak moc se kolikrát styly a formáty pro rádia řeší. Navíc je to první deska, takže vznikla s velkou radostí a svobodně. Neřešila jsem, které písničky u posluchačů nebo v rádiích projdou, a které ne. Když se mě někdo ptá, jaké písničky hraju, cukám se to nějak označit, protože to vlastně sama nevím. Nezajímá mě to. Hraju písně PayaNoia a jestli se někomu líbí moje písně, ať to neřeší. Stačí jen říct: pouslouchám PayaNoiu.