VLADIMÍR KOMŇACKÝ

Hovory na Rampě s jabloneckým šperkařem, výtvarníkem, restaurátorem, pedagogem o restaurování relikviáře sv. Maura, jedinečné památky ze 13.století.

Relikviář svatého Maura je výjimečnou zlatnickou památkou na území České republiky. Co do hodnoty, je tento předmět srovnatelný s korunovačními klenoty, přestože je starší a umělecké práce jsou zde provedeny ve větším rozsahu.

Relikviář sv. Maura měl velice pohnutý osud. Jeho objevení v roce 1985 se považuje za jeden z největších nálezů 20. stol. v tehdejším Československu. Jeho záchrana probíhala od roku 1991 do roku 2002. Restaurování relikviáře sv. Maura nemá ve světě obdoby.

Relikviář byl vyroben na zakázku benediktýnského kláštera ve Florennes (nacházející se na území Belgie). Tento klášter získal relikvie sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Právě pro uložení těchto ostatků byl relikviář zhotoven. Po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen. Relikviář se ocitl, dle archivních dokladů, v sakristii spřáteleného farního kostela mezi starým nábytkem. Byl částečně poškozen a od církevní rady jej odkoupil roku 1838 tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Svým nákladem jej nechal zhruba v polovině 19. století opravit. Roku 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a roku 1889 jej Beaufortové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou. Během druhé světové války Beaufortové kolaborovali s nacisty a po vydání tzv. Benešových dekretů museli opustit republiku. A zde mizí stopa relikviáře sv. Maura na dlouhých 40 let...

Novodobá historie relikviáře sv. Maura se začíná odvíjet od roku 1984, kdy o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území československé republiky, začal vyjednávat obchodník z USA Danny Douglas.

K vyjednávání byli přizváni i kriminalisté, kteří měli za úkol zjistit o jaký předmět má obchodník zájem. Díky několika indiciím se kriminalistům podařilo vytipovat, o jaký předmět měl obchodník zájem. 4. listopadu 1985 začali prohledávat celý bečovský areál a 5. listopadu 1985 byl relikviář objeven. Důsledkem nevhodného uložení ve vlhké zemi byl relikviář ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval odborné zrestaurování. Náročného a zdlouhavého procesu restaurování se ujal Státní úřad památkové péče. Bylo nutné osvojit si dávno zapomenuté zlatnické techniky a vyvinout nové restaurátorské postupy.

Restaurátorské práce trvaly dlouhých 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn, vzácné kameny vyjmuty a očištěny, poškozené sošky a reliéfy očištěny a pracně opraveny.