BRAN

To nejlepší z keltské hudby Bretaně v podání energické šestičlenné kapely.

Celtic, folk, acoustic, world music.

Slovo bran znamená v bretonštině havran a v keltských legendách je havran uváděn jako posel zpráv. V případě této kapely je havran poslem zpráv těch navýsost nejlepších. Bran, to je profesionální pojetí hudby vycházející ze starých bretaňských lidových motivů, dávných tanců a zpěvů moře. Moderní instrumentace je podpořena dynamickou a pulsující rytmikou. Osobitě zpracované tradiční tance a písně, doplněné vlastními skladbami členů kapely, vytvářejí zvláštní svět, ve kterém mají rozhodující slovo sny. Takové je i zatím poslední album „Le carnet noir“, které skupina nyní na svém turné propaguje.

Obsazení:

Robert Fischmann – zpěv, příčná flétna, whistles

Vojtěch Jindra – akustická kytara, perkuse

Tomáš Görtler – akordeon, zpěv

Michal Wróblewski – altsaxofon, sopransaxofon, klarinet

Petr Tichý – kontrabas

Jan Chalupa – bicí, perkuse

Skladby na albu Le carnet noir (česky „černý zápisník“) lze rozdělit do tří skupin. První tvoří osobité úpravy lidových písní v bretonštině – úvodní píseň Marzhin Foll pojednává o kouzelníku Merlinovi poněkud netradičně jako o antihrdinovi, Alanem Stivellem proslavený popěvek Tri martolod skupina nahrála jako dárek svým fanouškům poté, co jej několik let odmítala jako odrhovačku vůbec hrát, a originální úprava bretonské vánoční písně (s fenomenálním pěveckým výkonem nového frontmana skupiny Roberta Fischmanna) Pe trouz war an douar reaguje s nadsázkou na množící se dotazy, zda Bretonci mají také koledy.

Další oblast představují písně ve francouzštině: mrazivá balada z Normandie Quand je menai mes chevaux boire, až pop-jazzově laděná úprava písně La jument de Michao, v níž si ale kapela stále zachovává svůj originální akustický zvuk, na Bran překvapivě durová a veselá píseň Lundi mardi o vilném ševci a konečně lehce erotická Le phare, zhudebňující dvojsmyslnou báseň bretonského prokletého básníka Tristana Corbièra.

Album doplňují instrumentální skladby, z nichž kromě tradičního tance Laridée-gavotte pocházejí všechny z autorské dílny členů skupiny – od dnes již bývalého zpěváka a zakladatele skupiny Davida Pajota, od akordeonisty Tomáš Görtlera a především od kytaristy a producenta desky Vojtěcha Jindry. Jde o skladbu An dro, napsanou, jak název napovídá, na rytmickém základě snad nejrozšířenější bretonské taneční formy, dále o titulní valčík Le carnet noir, připomínající trochu filmovou hudbu Yanna Tiersena, a o závěrečný opus La croisée, v němž náhle zazní Pajotův hlas až zámoří, kam se tento „otec zakladatel“ natrvalo přestěhoval po vydání alba En concert.

Právě jeho černý zápisník, le carnet noir, do kterého si zpěvák na cestách zapisoval melodie, dal název celému albu a určil podobu obalu, který je stylizován do starého odřeného sešitu se zažloutlými stránkami. Do něj tak Bran symbolicky zapsal další kapitolu své historie a dokázal více než svou životaschopnost i po Pajotově odchodu.