Visací zámek a Muerti

Před koncertem jsem seděl na baru se zpěvákem a kytaristou Pixou a vzpomínali na Stavební fakultu ČVUT v Praze, kterou jsme absolvovali, já, Milena i kluci z Visáčů, ve stejné době.
Připomněl jsem jim svůj dojem z jednoho jejich prvních koncertů asi takhle:
„Někdy v roce 1982 /to je hrůza jak su starej!/ jsem se v pochmurné náladě plížil ven dveřmi vestibulu školy, když mě do uší zvenku udeřily zvuky, které mě rozhodně nezlepšily náladu, do které jsem upadl po opětovném vyhození ze zkoušky z betonových konstrukcí.
Na trávníku před školou borci, které jsem potkával na jiných zkouškách, v hospodách nebo na Strahově u stánku Johna Debila, bušili do bubnů Amati a kytar Jolana, úměrně rozladěných či nenaladitelných, a falešným unisonem řvali něco o traktorech.“
Chvíli jsem víceméně posměšně poslouchal, protože v té době jsem byl relativně aktivním hudebníkem a obdivoval jsem muzikansky virtuosní a aranžérsky náročné kapely – z venku hlavně Jethro Tull, Yes a Ricka Wakemana, doma např Bohemii s Gumou Kulhánkem, Pavlíčkem, Kubíkem a dalšími.
Později jsem ale ve svém vývoji, i když leckde značně pozastaveném, pochopil, že jediná síla muziky není v instrumentální virtuozitě, a i dnes mě stejně silně jako výkon hráčů a zpěváků zajímá vtipnost a nápady, výpověď, energie.
A to jsou prvky, které u Visáčů rozhodně nechybí, v textech je hodně fórů – čitelných i zkratkovitých, to samé platí i pro aranžmá. Sledoval jsem jejich vývoj, lépe řečeno setrvání u jemného nadhledu nad žánrem a na každé desce bylo něco, co mě pobavilo. A teď jsem po 25 letech viděl i živý koncert, když nepočítám krátký poslech na fes´táku.
Chlapi skromně přiznávají, že moc virtuozně nehrají dodnes, což ovšem není tak docela pravda – vše je rytmicky v pořádku a naladěné, nechybí dynamika a zpěvu je rozumět, což není samozřejmostí při klubovém hraní v této hlasitosti. A technika přeci jen šla za ty roky nahoru.
Tentokrát nebyla předkapela, ale zakapela nebo pokapela, nebo prostě další kapela Muerti.
Kluci mě mile překvapili, hlavně přesnou rytmikou a některými aranžérskými momenty. Textům jsem úplně nerozuměl, hlavně když zpíval samotný zpěvák bez ostatních,myslím ale, že maj i CD, tak si o něj Vojtovi, jinak jednomu ze zvukařů Rampy a spolupracovníků, řeknu. Mají i aktivní fanklub, takže přeju hodně elánu do dalšího hraní.
Celkově velmi vydařený mejdan, přestože někteří jedinci vnášejí jakési zbytečné sváry ohledně názorů na kapely /viz. diskuze na guestbooku/, a přestože se vyskytlo několik pablbů, házejících mezi lidi kelímky s pivem. Asi budeme muset vypsat odměnu za dopadení takovýchto expertů a vymyslet zábavný trest pro ně – třeba mnohonásobný Pešl na pranýři před Rampou / kdo neví, co je Pešl, dozví se to, až ho chytnem/.
Old Martin